Na konci října 2016 jsem se v rámci programu Erasmus+ zúčastnila mezinárodního kurzu pro učitele cizích jazyků. Kurz pořádala jazyková škola Malaca Instituto, a jak její název napovídá, strávila jsem dva týdny v nádherném prostředí města Malagy a středozemních subtropů.
Se společností Czech Airlines jsem vzdálenost Praha – Malaga překonala za tři hodiny a po dalších 20 minutách jsem již držela v ruce klíče od svého pokoje. Využila jsem nabídku ubytování přímo v areálu jazykové školy, což jak se později ukázalo, bylo velmi výhodné. V areálu totiž nejen probíhala výuka, ale bylo zde veškeré potřebné zázemí pro vstřebávání nabytých poznatků: tři klidné venkovní terasy (s bufetem, bazénem a pohodlnými křesílky), knihovna se studovnou, společenské místnosti se španělskými knihami, časopisy a filmy.
Během prvního týdne jsem navštěvovala kurz španělského jazyka a kultury. Samotná výuka probíhala od 8.30 do 14.30, byla velmi intenzivní, promyšlená a dokonale zorganizovaná. Po skončení výuky následoval oběd a nezbytná siesta či posezení na terase s novými přáteli, vesměs učiteli cizích jazyků z jiných zemí. Škola v odpoledních hodinách pořádala ještě další volnočasové aktivity, jako např. kurzy vaření, salsy, promítání filmů, přednášky o španělských reáliích, komentované procházky po městě, výlety do okolí. Podle jízdních řádů městské dopravy a otevíracích dob památek, obchodů a kaváren bylo zřejmé, že se tu s nočním životem počítá i na konci října, a tak se procházky po Malaze, návštěva zajímavých míst nebo jen tak relax na pláži, v přístavu či v parku často protáhly až do pozdních nočních hodin.
Na konci týdne již nikdo z účastníků kurzu nepochybuje o tom, že ve Španělsku se žije, že ve Španělsku se žije venku a že na život ve Španělsku si každý rychle zvykne.
Na svůj druhý týden v Malaze jsem se moc těšila. Kromě odpoledního individuálního kurzu v jazykové škole jsem totiž ještě měla zajištěnou stáž v jedné z místních škol. Jednalo se o běžnou státní školu, která zajišťovala 10letou povinnou školní docházku (6 tříd na nižším stupni a 4 třídy na vyšším stupni), středoškolské vzdělávání zakončené maturitou (dvouleté studium) a odborné vzdělávání s výučním listem (rovněž dvouleté studium). Měla jsem příležitost poznat výuku na všech těchto stupních, ale nejvíce času jsem strávila ve třídách s povinnou školní docházkou.
Během této stáže jsem mohla nahlédnout do zákulisí španělského školství, poznat nové vyučovací metody a také si na chvíli vyzkoušet, jaké to je být učitelem ve Španělsku. Při výuce francouzštiny jsem měla možnost si jiné metody vyzkoušet v praxi a věřím, že řada z nich by se mohla uplatnit i v našich podmínkách a výuku tak oživit a zpestřit. Brzy to zjistím.
Z této stáže jsem si vedle příjemných zážitků a profesních kontaktů odnesla i řadu zajímavých postřehů:
Výuka v „mé“ španělské škole probíhá od 9 hodin do 13.30 (ve dvouhodinových blocích s přestávkou v 11 až 11.30 na svačinu či pohybové vyžití na školním dvoře). Dva dny v týdnu je od 15.30 do 17.30 odpolední vyučování. Mezi jednotlivými hodinami nejsou přestávky, během každého dvouhodinového bloku jsou v rozvrhu dva nebo tři předměty a učitel může přestávku vyhlásit kdykoli během tohoto vyučovacího bloku, a to i opakovaně, zvláště pokud jsou žáci unavení, nepozorní a potřebují se provětrat.
Učitelé na základní škole vyučují více předmětů (např. jeden učitel vyučuje přírodovědu, zeměpis, matematiku a angličtinu) a žáci s jakýmkoli handicapem mají vedle sebe svého asistenta (třeba i 5 osobních asistentů v jedné třídě). Počet žáků ve třídě se pohybuje mezi 12 až 25 žáky a složení třídy v podstatě odpovídá vzorku španělské společnosti. Jsou zde žáci z různých sociálních a kulturních prostředí, různých národností, s různými znalostmi i s různými handicapy. Rodiče mohou přijít kdykoli do třídy a sledovat průběh vyučování, případně pomáhat svému (i cizímu) dítěti při výuce (ano, to se tu několikrát stalo).
Učitel má svůj stůl na druhé straně třídy, než je tabule, a hovoří-li s žáky, prochází mezi lavicemi. Při výkladu vysvětluje tutéž věc různými způsoby a neustále ověřuje, jestli mu žáci rozumí. Zápis na tabuli mu nakonec nadiktují žáci.
Během hodin učitel nezkouší vědomosti žáků, hodnotí však to, jak se žáci do výuky zapojují. Například v hodinách matematiky žáci pracují v menších skupinkách a ti, kteří nové učivo pochopí rychleji, pomáhají ostatním. Během těchto okamžiků je ve třídě rušno, žáci jsou v pohybu, ale v pohodě, stejně jako jejich učitel. Nikdo nespěchá, každý pracuje svým tempem a vše směřuje ke zdárnému výsledku. Po probrání určitého celku následuje jednou za čas písemný test.
Zajímavým zjištěním pro mě bylo, že na základní škole se kvůli neprospěchu na konci školního roku nepropadá a že žák pokračuje se svou třídou dál, jen s tím rozdílem že má po svém boku asistenta, který mu pomáhá učivo doplnit, aby se mohl postupně zapojit do probíhající výuky.
Na konci druhého týdne jsem si uvědomila, že španělská škola je přesně taková jako sami Španělé a jejich země: vstřícná, navzdory problémům pohodová, přátelská, neskutečně rozmanitá a živelná. Při překonávání překážek se ve španělské škole postupuje podle hesla „no stress“ a ve znamení víry, lásky a naděje.
Přestože jsem v Malaze strávila jen dva týdny, podařilo se mi navštívit všechna zajímavá místa (nejen v Malaze, ale i v nedaleké Rondě), ochutnat místní speciality (gazpacho, paella, tortilla, tapas, pečené kaštany) a projít si nejvýznamnější památky (římský amfiteátr, arabská pevnost Alcazaba, hrad Gibralfaro s nádherným výhledem, katedrála „La Manquita“, rodný dům Pabla Picassa, Picassovo muzeum, muzeum Carmen Thyssen a místa, na která vzpomínal Ernest Hemingway).
Velmi si cením toho, že jsem v rámci programu Erasmus+ měla možnost se tohoto kurzu zúčastnit, a každému učiteli takovouto zkušenost přeji a vřele doporučuji.
Mgr. Eva Angolaresová
„Tento projekt byl realizován za finanční podpory Evropské unie. Za obsah publikací (sdělení ) odpovídá výlučně autor. Publikace (sdělení) nereprezentují názory Evropské komise a Evropská komise neodpovídá za použití informací, jež jsou jejich obsahem.“