Ve čtvrtek 4. května 2017 krátce po půlnoci vyrazilo 50 studentů našeho gymnázia autobusem na dvoudenní zájezd do překrásné Vídně. Doprovázeli nás naši učitelé – pan Tulka, pan Kosina a paní Hluštíková. Také tento rok byl o exkurzi obrovský zájem – letos dokonce ještě větší, než minulý rok, kdy jsme vyrazili do sousedního Polska.
Vídeň je město, které existuje již přes 2000 let. Založili ho staří Římané a tenkrát neslo jméno „Vindobona“. Ve 12. století se Vídeň stala hlavním městem Rakous. V následujících letech zde byla založena univerzita, biskupství a od roku 1438 byla rezidenčním městem císařů. Díky tomu začala Vídeň prosperovat a stala se evropskou metropolí. Během napoleonských válek se z ní stalo hlavní město nově vytvořeného Rakouského císařství. Od druhé poloviny 19. století se zde začalo stavět mnoho nových zajímavých budov a také okružní třída zvaná Ringstraße. Před první světovou válkou žilo ve Vídni přes 2 miliony obyvatel. Tento počet se však snížil po odchodu české a slovenské komunity do nového Československa. Nyní zde žije 1,8 milionu obyvatel. Centrum Vídně dnes nalezneme na seznamu památek UNESCO – jak jsme se mohli přesvědčit, tak si to zaslouží plným právem.
Po náročných 6 hodinách jízdy, které šťastnější z nás prospali, jsme zastavili ke krátké přestávce na česko-rakouských hranicích u zábavního parku Excalibur. Většinou jsme byli z prostředí bývalého hraničního přechodu v pořádném šoku – taková koncentrace nevkusu je snad soustředěna už jen v Las Vegas. Odtud cesta trvala ještě asi hodinu. Poté, co jsme dorazili do Vídně, zastavili jsme nedaleko slavného Hundertwasserhaus, kde jsme si mohli prohlédnout originální architekturu slavného umělce Friedensreicha Hundertwassera. Zajímavé na tomto domu bylo kromě neobvyklých tvarů také to, že z něho rostly stromy. Při krátké okružní jízdě po Ringstraße jsme se v rychlosti seznámili s hlavními objekty, které jsme později navštívili. Místní architektura nás naprosto uchvátila.
Zaparkovali jsme u náměstí Marie Terezie a vydali se pěšky k Leopoldovu muzeu, které slouží jako galerie. Výstava byla zaměřena především na sochaře a malíře z počátku 20. století Egona Schieleho, který se proslavil svými expresionistickými obrazy. Je autorem nejrůznějších aktů a podobizen. Jeho obrazy jsou zvláštní, ale mají svůj specifický smysl, tudíž milovníci umění si zde jistě přišli na své. Kromě zmíněného autora je zde vystavena i tvorba dalších autorů – např. Gustava Klimta a Oskara Kokoschky.
Poté jsme zahájili naši historickou procházku centrem Vídně, kde jsme si prohlédli Hofburg, sídlo rakouských císařů, slavné koně lipicány, kteří vozili turisty ve fiakrech a následně jsme pokračovali až na Stephansplatz, kde jsme měli možnost vidět katedrálu Sv. Štěpána a jiné architektonické zajímavosti.
Po této dlouhé procházce jsme se vrátili opět na náměstí Marie Terezie, kde jsme dostali rozchod. Každý si tak mohl vybrat podle svého gusta, které objekty navštíví a prohlédne si je podrobněji. Za návštěvu rozhodně stálo např. Muzeum Sisi, které se nacházelo v areálu Hofburgu. Výstava zahrnovala královské stolní tabule, příbory, talíře apod. Ve druhém patře jsme si mohli prohlédnout osobní předměty královny Alžběty, zvané Sisi. Mimo jiné jsme také navštívili Café Sacher, kde se oficiálně od roku 1832 podává známý Sacherův dort – samozřejmě k pravé vídeňské kávě. Dalšími velmi atraktivními objekty, které stály za návštěvu, byly Klenotnice s korunovačními klenoty a Kaisergruft, kde jsou hrobky habsburských panovníků. Když jsme se opět sešli u autobusu, následovala krátká cesta do našeho penzionu, kde jsme se příjemně zabydleli. Pokoje byly čisté, obsluha příjemná a vstřícná.
Lucie Kunešová, 3.A
