Jak se liší současní studenti od těch, které jsem učila na začátku své pedagogické kariéry v 90. letech minulého století? Jaké dovednosti budou současní studenti potřebovat v tomto století? Jak se změnila role učitele, který byl před zrozením internetu prakticky jediným zdrojem informací a vědomostí?

Toto všechno jsem měla na mysli, když jsem si pro náš školní projekt Erasmus+ nazvaný Škola a učitelé 21. století vybrala kurz s názvem 21st Century Skills (Dovednosti pro 21. století).

Většina mých kolegů absolvovala své vzdělávací kurzy přede mnou a já jsem tajně doufala, že i ta moje zahraniční zkušenost pro mě bude stejně radostná a přínosná jako pro ně, a to i proto, že jsem studiu v zahraničí obětovala dva týdny prázdnin.

A dojmy po návratu? Byla to jízda! Skvělých zážitků bylo tolik, že nevím, čím začít… Takže postupně…

Město Norwich – úžasné stotisícové univerzitní město na severovýchodě Anglie, v němž je více středověkých budov než v Londýně. Říká se, že se zde nachází 365 barů a hospůdek, tedy jedna na každý den, a 56 kostelů, tedy jeden na každou neděli… Je-li to pravda, těžko říct, ale je to skutečně typicky anglické město s tou pravou atmosférou pro všechny milovníky Anglie, jako jsem já.

Moje bytná – Stephanie Gothard, neuvěřitelně vitální, vtipná a vzdělaná sedmdesátiletá dáma, bývalá učitelka a učitelka hry na klavír… dáma, která učila děti v královských rodinách na blízkém Východě, mluvící kromě angličtiny ještě španělsky a persky, dáma, která například ještě ve svých 65 letech odjela do Argentiny učit se tančit tango atd. Naše každodenní několikahodinové hovory doprovázené záchvaty smíchu a pobyt v jejím neuvěřitelném domě ze 16. století, tak originálně vybaveném, že o něm vyšel článek v celostátním britském časopise, mi už teď velmi chybí, a já jen pevně věřím, že jsme se neviděly naposledy.

Škola a kurz samotný – jazyková škola NILE je velmi zkušenou organizací a má v oblasti profesního  vzdělávání učitelů dlouholetou tradici. Náš kurz zahrnoval celkem 50 vyučovacích hodin a byl veden manželi Johnem a Liz McMahon.  Celý kurz byl veden tak, že jsme postupně poodkrývali, jakým způsobem se vyrovnat s novou rolí, kterou učitelé v 21. století postupně přejímají – stávají se nikoli už jediným zdrojem informací a encyklopedických znalostí, ale ideálně by měli být mentory a průvodci, kteří pomohou studentům se v nekonečném množství dostupných informací orientovat a kteří jim umožní rozvíjet se v oblastech, které budou v následujících letech klíčové – což je kritické myšlení, digitální gramotnost, schopnost komunikace, spolupráce a kreativita. Jak naši vyučující, tak i mí další spolužáci velmi výrazně přispěli k tomu, že jsem si zpět přivezla nespočet nápadů, materiálů, metod a nástrojů, které mi pomohou výuku modernizovat, obohacovat a zatraktivnit.

Hlavním mottem kurzu byl citát amerického pedagoga, psychologa a reformátora vzdělávání Johna Deweyho:

„Učime-li dnešní studenty včerejšími metodami, připravujeme je o budoucnost…“

Jsem velmi ráda, že jsem měla možnost seznámit se se všemi novinkami ve vzdělávání, potkat své oblíbené autory populárních publikací pro učitele angličtiny – např. Jeremyho Harmera či Alana Malayho,  že jsem získala novou motivaci a inspiraci k další práci, že jsem mohla porovnat podmínky, které my učitelé v ČR v porovnání s učiteli ostatních zemí máme, že jsem navázala nová přátelství a že jsem se znovu „nastartovala“… a jsem zvědavá, jak budou na novinky, které se chystám ve výuce zavést, reagovat mí studenti. A že se mají na co těšit! J

Jana Triguinho