Týden před podzimními prázdninami jsem si díky našemu projektu v programu  Erasmus+ zpestřila cestou do slovenského Dolného Kubína. Zde jsem absolvovala tzv. sendvičový kurz. Stejně jako zmíněný pokrm byl můj kurz složen z několika částí. Těmi hlavními byly dopolední návštěvy ve výuce na Gymnáziu Pavla Országha Hviezdoslava a odpolední metodologické kurzy.

Pavol Országh Hviezdoslav pro mne samozřejmě nebyl zcela neznámou osobností, vždyť přece v dobách dávno minulých na mne koukal z bankovky, kterou jsem dostávala jako týdenní kapesné. Musím ovšem přiznat, že kromě tváře se mi nic dalšího o něm nevybavovalo. I když jsem si jistá, že v hodinách literatury vynechán nebyl.

Gymnázium v Dolnom Kubíně nese hrdě jméno tohoto místního rodáka, který své verše prý recitoval přímo při založení školy. Škola v příštím roce oslaví již 100 let své existence. Její bohatá historie je patrná z výzdoby –  po celé budově visí na chodbách maturitní tabla všech absolventů školy. 

Celý týden jsem měla možnost sledovat a porovnávat podmínky a způsob výuky v české a slovenské škole 25 let po rozdělení společného státu. Stále platí, že na obou stranách hranice je systém vyučování velmi podobný. Slovenští gymnazisté jsou na tom trochu lépe, ve školních lavicích tráví o něco méně hodin a zbývá jim tedy přece jen více času na domácí přípravu. Slovenští kolegové mají stejnou vyučovací povinnost jako my v ČR. 

Podobnosti výuky byly znát na každém kroku, učitelé i studenti využívají k výuce i materiály v českém jazyce. V kabinetě matematiky se naše sbírková „bible“ Petáková  těší stejné oblibě jako u nás. 

Velmi se mi líbily nedávno vydané učebnice chemie, které jsem ke své velké radosti obdržela od vedení školy jako dárek. Byla jsem velmi mile překvapena srdečností a vstřícností celého kolektivu a vůbec všech lidí, se kterými jsem se v Kubíně potkala.

Ze své cesty jsem si přivezla nejen spoustu poznatků z odpoledních kurzů, kterých jsem se účastnila spolu se slovenskými kolegy, ale i mnoho nových nápadů a materiálů do své výuky v jazyce, který je tomu našemu velmi blízký.

Mgr. Pavla Machová