Exkurzi jsme zahájili ve středu 8. května, 74 let od konce 2. světové války. Při nástupu do autobusu jsme obdrželi tištěné průvodce, které pro nás připravili naši učitelé, a vyrazili jsme k první zastávce, kterou byl Gliwický vysílač. Zinscenované přepadení tohoto vysílače v roce 1939 bylo záminkou k napadení Polska. Dodnes je se svými 108 m nejvyšší dřevěnou stavbou v Evropě.
Po krátké zastávce jsme pokračovali v cestě do Krakowa, kterou nám krátil film „Schindlerův seznam“. Prvním cílem v Krakowě byla manufaktura Oskara Schindlera, který během války zachránil 1200 Židů před jistou smrtí v koncentračním táboře. Poté jsme prošli nejstarší částí města Kazimierz, známé od 14. st. jako centrum židovské komunity. Odtud jsme vystoupali na pahorek Wawel, kde se vypíná královský hrad s katedrálou sv. Stanislava a Vojtěcha. V této katedrále byli po několik století korunováni polští králové a v podzemní kryptě jsou pochovány i další významné osobnosti polských dějin, např. polský a americký generál Tadeusz Kościuszko, spisovatel Adam Mickiewicz, první polský maršál Józef Klemens Piłsudski nebo předseda exilové vlády Władysław Sikorski. Nikoho z nás nepřekvapila informace, že právě tento objekt je nejnavštěvovanější památkou v Polsku. Po úzkých schodech jsme vystoupali na Zikmundovu věž, ze které jsme měli celý Krakow jako na dlani, a navíc jsme si prohlédli jedenáctitunový zvon Zikmund. Od katedrály jsme se vydali Královskou cestou na Rynek Glówny, největší středověké náměstí v Evropě, kterému dominuje ve střední části tržnice Sukiennice. Dostali jsme trochu času na porozhlédnutí, čehož mnozí využili ke koupi výborné zmrzliny. Když jsme se znovu sešli u sochy básníka Adama Miczkiewicze, měli jsme možnost vyslechnout si místní specialitu v podání trumpetisty, který každou celou hodinu troubí z věže Kostela Panny Marie melodii zvanou „hejnal“.
Po noci strávené v příjemném hostelu v samotném centru Krakowa jsme se ráno přesunuli na místo, které ve většině z nás vyvolávalo smíšené pocity už při samotném vyslovení jeho názvu. Měli jsme totiž před sebou prohlídku vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, jednoho z nejděsivějších míst v historii lidstva. Filmy ani knihy nedokážou připravit člověka na pocit, který zažívá, když prochází samotným táborem nebo stojí na rampě, kde stával Mengele a rozřazoval vězně vyčerpané po několikadenní cestě vlakem na pravou a levou skupinu, tedy na ty, kteří mají před sebou ještě pár týdnů života, a na ty, kteří půjdou hned do plynové komory. Zkušená polská průvodkyně nás zásobovala spoustou zajímavých informací a neustále nám připomínala, že se jednalo o lidi jako jsme my, lidi, kteří byli vytrženi ze svého každodenního života a odvlečeni na toto rozlehlé místo, které stále působí mnohem děsivěji než na fotkách. I dnes je zde cítit naprostá beznaděj tisíců lidí, kteří zde byli připraveni o život. Pochmurná nálada v nás přetrvávala i nadále, ale všichni jsme byli vděční, že jsme toto místo mohli navštívit, abychom nikdy nezapomněli, kolik bolesti a utrpení tato část historie přinesla. Odpoledne jsme měli volné, a tak mnozí z nás ochutnali typické polské pirohy a vyrazili do ulic Krakowa.
V pátek ráno jsme se přesunuli do blízkého města Wieliczka, kde jsme měli objednánu prohlídku bývalého solného dolu. Nejvíce jsem byla fascinovaná tím, že Poláci vytvořili takové malé město v podzemí (800 schodů vedoucích až 130 m pod povrch) se spoustou obchůdků a restaurací. Důl tak vůbec nebudil očekávaný stísněný pocit, ale právě naopak. Po příjemném dopoledni jsme pokračovali do Wroclawi, naší poslední destinace, kde jsme vystoupali na lávku mezi dvě věže kostela sv. Alžběty a stejně jako v Krakowě získali krásný výhled na celé město. Bohužel nám nezbývalo moc času, což nás nezastavilo před krátkou procházkou a focením trpaslíků, kterými je Wroclaw proslulá. Paní Hluštíková nás cestou seznámila se zajímavostmi o tomto krásném městě, takže jsme již předem věděli vše potřebné pro naši individuální prohlídku. Poté jsme se vydali zpátky domů, ale jelikož bylo zrovna zahájeno MS v hokeji, cesta byla o moc zábavnější, než jsme předpokládali (5:2!!!). Všem učitelům děkujeme za vydařenou exkurzi a pohodovou atmosféru.
Karolína Lacková, 3.B
