Plymouth je nádherné město v hrabství Devon a já jsem měla to štěstí, že jsem se zde mohla účastnit semináře pro učitele matematiky – New Approaches in Teaching Math.

To, že je tenhle nádherný přístav doopravdy daleko od Londýna, jsem pochopila při skoro šestihodinové cestě autobusem, který jel naštěstí přímo z Heathrow. Počasí bylo typicky anglické – lilo. Okno u řidiče bylo zcela zamlžené a autobus skoro nepřetržitě pískal.

Veselý byl také začátek kurzu. Na určené místo jsem dorazila pět minut před desátou. Zahájení bylo naplánováno na 10. 00. Protože konferenční místnost byla zavřená, požádala jsem o pomoc recepční. Ta se mnou deset minut chodila po prázdné budově a pak to vzdala. Vzpomněla jsem si na Cimrmany (hra Afrika) a věnovala jsem recepční –  se slovy typically Czech – jedny lázeňské oplatky. Poděkovala a já jsem upadla do deprese, že jsem se hned v úvodu navždy ztratila. V 10. 10 dorazila organizátorka společně s účastnicí z Bulharska. Hluboce jsem si oddychla. V 10. 30 přiběhl kolega z Německa. Do své přesné navigace si zadal nepřesnou adresu J(kdo někdy počítal s neúplnými čísly, ví, že výsledek skutečně přesný nebude J). V 11. 15 vesele dorazily čtyři kolegyně z Portugalska a Sardinie a po nich Mika z Finska. Tím jsme byli kompletní a kurz mohl začít.

Program byl připravený pečlivě a z devíti dnů nám organizátoři dopřáli jediné volné dopoledne vyplněné společnou návštěvou nádherného akvária.

Výklad školského systému v UK střídaly lekce „šanghajské matematiky“.  Dále jsem absolvovala seminář outdoor math, prezentovala naši školu a pro prezentaci matematického tématu jsem si zvolila Propojení algebry s geometrií. A sledovala jsem výuku matematiky na čtyřech různých školách v různých částech Plymouthu.

V duchu jsem poděkovala Komenskému. Uvědomila jsem si totiž, na jak dobrých základech byla výuka matematiky v našich školách založena. Je teď jenom na nás, abychom si to nezkazili. Jinak bychom totiž museli jako UK vyslat 140 učitelů do Šanghaje, aby jim tam sdělili, že matematika se musí učit od konkrétního k abstraktnímu a že vzdělání učitelů by mělo být minimálně na takové úrovni, aby uměli přivést žáky k objevení více způsobů, jak problém vyřešit. Neučit jen, jak se to dělá, ale hlavně proč se to tak dělá.

RNDr. Jitka Gabrielová