Ve dnech 25. – 30. listopadu 2019 proběhl v Plzni  pětidenní vzdělávací projekt, na kterém si studenti z celé České republiky vyzkoušeli, jak vypadá zasedání Evropského parlamentu, a rovněž se i  dozvěděli spoustu nových informací o Evropské unii. Tento projekt pořádala nezisková organizace Mladí diplomaté. Jedná se o iniciativu studentů středních a vysokých škol z celé České republiky, kteří se prostřednictvím celé řady projektů snaží ukázat ostatním, že kromě tradičního školství existují i další způsoby vzdělávání.

Mladí diplomaté pořádají netradiční edukativní projekty zejména z oblasti diplomacie a mezinárodní politiky, tímto způsobem napomáhají rozšiřování povědomí studentské i širší veřejnosti o světovém dění. Na své projekty zvou osoby s rozhodovací pravomocí či odborníky, například poslance Evropského parlamentu, poslance PČR, senátory PČR, zástupce Úřadu vlády, zástupce MZV ČR a další. Více na https://www.mladidiplomate.com/

Vzhledem k tomu, že se současní kvintáni v loňském roce osvědčili na simulovaném zasedání OSN, přeposlala jsem některým z nich na začátku září informaci o tomto projektu, další ale už bylo na nich. Potěšilo mě, že se Jan Picmaus a Václav Kratochvíl dostali do užšího výběru a posléze i byli vybráni, aby se tohoto projektu přímo zúčastnili. Honzovi a Vaškovi děkuji za trochu pozdní, ale nakonec velmi osobitou zpětnou vazbu. :-).

 

Mgr. Martina Šimánková

 

Válka, mír a bagety – aneb Mladí diplomaté 2019

Jan Picmaus:

,,Je 25. listopadu 2019, deset hodin dopoledne, a já vystupuji z našeho rodinného vozu. Vyndám kufr a bundu. Rychle zamávám odjíždějícím rodičům. V ten moment se mi naskytne výhled na majestátní katedrálu svatého Bartoloměje a oproti ní o něco méně impozantní radnici města Plzeň. Přes svoji vlastní majestátnost působí radnice v porovnání s katedrálou dojmem trpaslíka. Trochu nervózním krokem mířím k radnici. Nepřijel jsem až z České Lípy kvůli památkám.

K mému překvapení jsem totiž postoupil na celostátní jednání pořádané organizací Mladí diplomaté, které se konalo v Plzni. Kvůli nemoci jsem však dorazil o den později. Naštěstí, jak mě upozornili chápaví organizátoři, jsem přijel přímo na začátek jednání, během kterého jsme měli jsme po sedm dní simulovat činnost bezpečnostního výboru EU.

Za dveřmi mě přivítá recepční. Ochotně mi poradí, kam mám jít. Nejvyšší patro, tudy po schodišti. Očividně nejsem jediný zmatený student, kterého dnes navigoval. S úpěním do schodů vytáhnu svůj tunový kufr a zůstanu užasle stát na prahu. Tolik lidí jsem rozhodně nečekal, a co víc, všichni mají buďto společenské šaty nebo elegantní smokingy!

A na kraji toho všeho stojím já, s rozčepýřenými vlasy, v modrých džínách a pomačkané kostkované košili. Přepnu na autopilota, sundám si bundu a věším ji na stěnu, zatímco v duchu zápolím s lákavou myšlenkou vzít nohy na ramena.

Než stihnu utéct, přihrne se ke mně nadšený organizátor. Náš výbor zasedá o patro níž. O trochu klidněji scházím po schodech. Jakmile vkročím do jednacího sálu, otočí se na mě další smokingy. S úlevou shledávám, že jeden z těch smokingů je i můj spolužák Václav. Uvolněně si k němu přisednu. Tlumeně vyměníme pár poznámek. Mezitím si prohlížím naše kolegy a do očí mě udeří další skutečnost. Všichni  okolo nás působili dojem čtvrťáků, nebo dokonce jako vysokoškoláci.

Polknu pomyslný knedlík, tohle bude hodně těžká konkurence.

Prvních pár dní však proběhne v klidu, buďto vedeme jednání, prokládané přestávkami na občerstvení z Bageterie Boulevard, nebo posloucháme přednášky významných osobností české politické scény, jako je například pan Pavel Telička, bývalý vyjednavač vstupu České republiky do EU, nebo náměstek ministra zahraničních věcí, pan Aleš Chmelař.

Shrnuto podtrženo, do středy všechno šlapalo jak hodinky. Myslím si, že jsme se s Václavem v jednáních drželi i přes náš věk velmi dobře, já za Holandské království a on za Bulharskou republiku. Společnou řeč jsme našli s delegátkou České republiky, s delegátem ze Slovinské republiky a s delegátem z Maďarské republiky. Ubytováni jsme byli ve velkém a čistém hotelu na kraji města. A jídlo… prostě úžasné.

Ale ve středu se začala situace při jednáních měnit. Co se dělo dál, Vám však poví můj kolega.“

Václav Kratochvíl:

,,Ve středu totiž už začala tvrdá jednání o současných reálných tématech jako například migrační krize, jednotná evropská armáda nebo 5G sítě. Na všech tématech jsme strávili dobrých několik hodin či celý den. Takto proběhlo několik jednání, na kterých se ukázala situace v jednacím sále. Hlavní byli dva delegáti – koalice vedená delegátem Slovenska, který zastával extrémní euroskeptické postoje, do opozice se stavěl delegát Maďarska, který naopak prosazoval eurofederativní postoje. Na stranu Slovenska se stavěla Velká Británie a s ní Francie a občas i Itálie, na rozdíl od toho se na stranu Maďarska postavilo hlavně Bulharsko, tedy já, skvělý Jan Picmaus za Holandské království, také Česko a mnoho dalších států.

Při těchto podmínkách si dovedete představit, že situace mohla zajít do extrémů. To se stalo právě tehdy, když se Slovensko začalo představovat jako Slovenský štát. To byla poslední kapka. Delegát Maďarska to bral jako vyhlášení války. Tak se taky stalo. Maďarské jednotky překročily Dunaj a pokračovaly na sever. Vyřešení této virtuální krize zabralo zbytek jednání, nakonec se tato krize musela odvolat samotnými organizátory, protože jim přerostla přes hlavu.

Dále se řešily už jen menší problémy EU. Předposlední den již mnoho lidí odjelo domů, což byla škoda. Poslední den – před ukončením celé akce – se rozdávala ocenění a jedno dostal i můj spolužák Jan Picmaus , a to za věcné poznámky.

Se všemi svými kolegy jsem se musel rozloučit v Praze, odkud jsem pokračoval na Českou Lípu. Přemýšlel jsem o tom, co jsem zažil, čeho jsem dosáhl a jaká nová přátelství jsem já introvert dokázal navázat. Celý tento týden bych tedy rád shrnul do jednoho slova – úžasné! “