Jednoho pondělního rána, kdy se každý student těší na nový školní týden, jsme vyrazili v brzkých ranní hodinách, za doprovodu vycházejícího slunce, vstříc novým dobrodružstvím na druhou stranu naší republiky. Po několika přestupech, kávových pauzách a výlukách na trati jsme konečně nastoupili do lokálního vlaku, který nás dovezl až na místo nalodění, do Vyššího Brodu, a který se nám mimochodem podařilo rozezpívat naší oblíbenou písní s názvem Kozel!
A od této chvíle odstartovalo naše putovaní po krásné, lehce špinavé, Vltavě. Hnedka po pár metrech nás čekal první, pro někoho to byl dokonce úplně první, jez…a také první cvaknutí! Po několika kilometrech neustálého pádlování se nám naskytnul pohled na městečko Rožmberk nad Vltavou a brzy jsme za zatáčkou uviděli náš kemp. Již před odjezdem na celý kurz nám bylo avizováno, že prostředí našeho prvního ubytování nebude nejteplejší ani nejútulnější, avšak nikdo z nás se hned na začátku nenechal zastrašit trochou zimy a nepohodlí.
Úspěšně jsme přežili první noc a ráno nás čekala prohlídka hradu Rožmberk, po níž jsme se opět nalodili směrem k dalšímu cíli naší výpravy. Již ve škole jsme byli nalákáni na skvělou kuchyni věhlasného pana Vikinga a stálo to opravdu za to! Někteří dokonce ochutnali novou příchuť limonád – sifon :DD. V kempu Nové Spolí nás hned přivítal soukromý bouřkový mrak. Za to v okolních vesničkách měli azuro.
Po postavení našich ubikací nás čekala večerní prohlídka Českým Krumlovem, v doprovodu milého průvodce. Měli jsme také možnost být součástí prvního „berealu“ pana učitele Edla. Večer nás čekal táborák, třídní zpěv a přežití další noci. Ráno bylo takové klidnější, nemuseli jsme balit orosené stany a pomalu jsme vyrazili opět prozkoumávat Český Krumlov. Celý den byl v dobré náladě, která nám zůstala i po návštěvě grafitového dolu. Jak Vám i učitelský sbor řekne, jsme bezproblémová třída, nic se nepokazilo, všichni jsme se vrátili včas do kempu a začal opět vodácký večer se zpěvem a ohněm.
Nastal náš další, předposlední a nejnáročnější den…jak fyzicky, tak psychicky. Hned, co jsme s rozlámaným tělem nastoupili na kánoi, začaly padat trakaře a do půl hodiny jsme byli prakticky všichni mokří až na kost, kromě pana instruktora, který si užíval teplo ve svém neoprenovém oblečku. Napříč Krumlovem jsme museli zdolat hned několik jezů a i ti, kteří se do té doby necvakli, tak učinili při sjezdu jednoho z nich. Po cestě jsme se posilnili někteří klobásou, jiní grilovaným hermelínem. V pozdním odpoledni nás přivítal chladný, ale i přesto přívětivý kemp Zlatá koruna, kde část z nás využila teplo a sucho chatek. Nemohli jsme zapomenout na tajnou oslavu narozek Marunky, do které byl zapojen i pán u okýnka v restauraci, jenž megafonem pronesl narozeninové přání! Poslední společný večer nemohl být lepší.
Po krásné, teplé a suché noci v chatce jsme ráno naposledy zabalili naše těžké krosny a vyrazili na poslední kus Vltavy, směr Boršov nad Vltavou. Celou cestu nám zpříjemňovala dobrá nálada naší Léni, která nás všechny mnohokrát rozezpívala. Kupodivu nám cesta rychle utekla a my brzo vystupovali naposledy z lodi. Postavili se nohama na zem a vydechli si. PŘEŽILI JSME VODU. Sice nás ještě čekala cesta domů, ale motorem byl vlak, a ne my samotní. Udělali jsme poslední „bereal“ z vodáku a nastoupili do vlaku (autobusu, kvůli výluce) a postupně jsme se dostávali na naši stranu republiky.
Sice jsme toto už zmiňovali na cestě z Děčína, ale rády bychom za celou třídu moc poděkovali celému učitelskému triu, které s námi vyrazilo. DĚKUJEME, BYLO TO LEGENDÁRNÍ. Společné chvíle se třídou se nám konečné daří realizovat, covid nám toho hodně vzal, ale tohle se vydařilo.
Běla Štěpánková, Marie Krejná 3A
