V letošním roce již po sedmnácté vyhlásila Knihovna Václava Havla esejistickou soutěž pro studenty středních škol. V konkurenci 92 přihlášených studentů z celkem 48 škol z 13 krajů ČR nejlepší práci napsala naše studentka ze 3B Eva Panáčková.
Porota ve složení: Anna Beata Hablová (architektka, urbanistka, spisovatelka a básnířka), Tereza Šídlová (novinářka a vedoucí vnějších vztahů v Českých centrech), Josef Šlerka (mediální analytik a vysokoškolský pedagog), Filip Titlbach (novinář, publicista a bývalý rozhlasový moderátor), Jonáš Zbořil (novinář, publicista a básník) rozhodla, že nejlepší esej na téma: Proč by za mě esej (ne)mohla napsat umělá inteligence? napsala právě naše studentka Eva. Organizátoři soutěže chtěli studenty podnítit k zamyšlení se nad rozmachem umělé inteligence, jejím přínosem, ale i nebezpečími, která pro naši budoucnost znamená.
Evě srdečně gratulujeme, velmi nás těší, že tak prestižní ocenění je pro tento rok doma na gymnáziu v České Lípě.

V následujících řádcích si můžete přečíst několik myšlenek, které Eva ve své eseji zahrnula: Umělá inteligence by za mě esej klidně napsat mohla. Napsala by za mě, a možná i v budoucnu napíše, klidně stovky esejí. Všechny budou stylisticky správně, bez gramatických chyb, vulgarismů a divnýho gen Z slangu. Ale není to naše mluva, slang a nářečí, co jsou součástí naší kultury, nás samotných? A nejsou to snad naše chyby, byť jen gramatický, co z nás dělá lidi?
…
Nikdy nepocítí to co my, strach, zármutek a rodinnou identitu. Nikdy mu žádnej příbuznej neumře. Ví detaily z kultur různých národů zeměkoule, ale nikdy nebyl součástí ani jedný z nich. Zná historii nazpaměť a líp než kdokoliv jinej, ale nepociťuje národní hrdost a naše klíčový historický události vnímá jen jako jedny z mnoha, který probíhaly okolo světa. Ví, jak se cinkalo klíčema a jak stovky studentů vyšly do ulic bojovat za naši demokracii, ale nemá to pro něj žádnej hlubší význam. Není jim vděčnej tak jako my. Zná jménem stovky obětí koncentračních táborů, ale ani jeden z nich nebyl jeho děda, babička, strýc či dcera.
Svoje vědomí shromažďuje z cizích zkušeností a zážitků. Nikdy sám neměl na nohou mokrý ponožky, nikdy se neztrapnil před člověkem, co se mu líbí, nikdy neztratil peněženku ani neskončil na policejní stanici za výtržnictví. A i když dokáže přečíst všechna díla Allena Ginsberga za miliontinu vteřiny, nikdy nepocítil jeho frustraci, deziluzi a ztracení. Zná a dokáže napsat strukturní vzorec každý člověkem zmapovaný drogy a návykový látky, ale nikdy na ní nebude závislej, nebude po ní toužit a prodávat svoje tělo za vidinou koupě další dávky.
…
Celou Evinu vítěznou esej si můžete přečíst zde  a také v online vydání Deníku N.
Přejeme Evě stálou energii a inspiraci pro její další psaní a nekonvenční myšlení.
Autorem fotografií je Tomki Němec.