Pět záznamů z cestovatelova deníčku 

Zpráva dne: Neuvěřitelné se stalo skutečností  

Po nekonečně namáhavém a stresujícím období konce druhého pololetí a uzavírání finální klasifikace nadešel kýžený výdech a úleva. Už se nejde do školy, jede se na výlet. Za poznáním, ale i za zábavou. Naše skupina si to namířila do Británie a čeká nás toho opravdu hodně. Liverpool, Chester, Wales, Snowdonia, Oxford… Dnes, jsme se celkem svižně přiblížili k ostrovům přes Německo a Nizozemí, abychom na pár hodin spočinuli v historickém hanzovním městě Bruggy, v bedekrech často nazývaném Benátky severu. Vjemů a zážitků spousta. Chrám Panny Marie, zvonice Belfort, Bazilika svaté krve, muzea, galerie, malebné kanály protínající město křížem krážem, na každém rohu food trucky s belgickými vaflemi a hranolkami, čokoládou, pivními speciály, a ačkoli je všude plno turistů, kolem dokola panuje pohoda a vstřícnost. Ani počasí nezklamalo a po šedivém, pošmourném přejezdu Německem a Nizozemskem jsme z autobusu vystupovali do překrásného slunečného dopoledne. Pěkné to bylo. Po zaslouženém odpočinku v B&B hotelu v Calais se zítra vydáme přes kanál k Doverským útesům a pak dál na sever. 

Z Calais do Chesteru 

Předčasné ranní vstávání bolí. Bolí už ale méně s vidinou full English breakfast na trajektu a možnosti dospání v autobuse. Před tím se ale musíme pročekat pasovými kontrolami, nejdříve na francouzské, následovně na britské straně. Jsme svědky výměny pracovních směn, a také náhlé změny chování úředníků, kdy se vzájemné bodré pozdravy a hlahol promění v mrazivě nepřístupnou profesionalitu vůči nám, cestujícím. Ale už jsme na lodi, baštíme typickou anglickou snídani servírovanou typickými francouzskými kuchaříky a užíváme výhledy na bílé doverské útesy. Cesta na sever je ještě celkem dlouhá, cca pět hodin, ale zpříjemníme si ji zastávkou na luxusním odpočívadle, které spíš připomíná velké nákupní centrum. A už konečně přijíždíme do Chesteru. Parkujeme v blízkosti Chesterské katedrály. K této nádherné gotické stavbě, která též sloužila jako klášter benediktinů se dostáváme po městských hradbách. Benediktini zde také vybudovali úchvatnou rajskou zahradu obklopenou ambitem. Středověkému a renesančnímu duchu města přispívá tudorovská architektura hrázděných domů a honosných gotických a neogotických staveb, jejichž ráz podtrhuje typický červený pískovec. Nebýt toho, že v době rozkvětu obchodu a industrializace postihla město logistická katastrofa, kdy jediná obchodní komunikace s ekonomicky rozvíjejícím se okolím, řeka Dee, byla zanesena bahnem a stala se naprosto nesplavnou, město by se vyvíjelo dál, a nezakonzervovalo by se do dnešní historické a turisticky lákavé podoby. Večer nás ovšem čeká další dobrodružství. Ubytování v anglických rodinách. Většina studentů je z toho trochu nesvá, ale počáteční rozpaky se brzy rozplynou a střídá je mírně nadšení a vesměs pozitivní zprávy z rodin. Zítra bude také náročný den, dva hrady a Waleský národní park Snowdonia, hodně turistiky. A nakonec jedna raritka, ale o tom až zítra. 

Hrady, hory, atakdále 

Dnes jsme si dali dva impozantní středověké hrady a mezi tím procházku po národním parku Snowdonia s výhledem nevýhledem na nejvyšší horu Walesu Snowdon. Takový hradní sandwich s dobrodružnou náplní. Oba hrady byly založené hodně ostrým králem Edwardem I. z rodu Plantagenetů, který se se svými nepřáteli moc nepáral. Tedy hlavně se Skoty a Velšany. Tvrdě potlačoval jejich vzpoury a popravoval. Vzpomínáte na Statečné srdce? Na území Walesu vybudoval systém hradních pevnostní, že kterých kontroloval toto území. Navštívené hrady Conwy a Caernarfon byly součástí tohoto „železného kruhu“. Impozantní, majestátní nádhera. Mezi návštěvami hradu jsme si udělali výlet do pohoří Snowdonia. Vylezli jsme na hřeben, ze kterého měla být vidět nejvyšší hora Walesu Snowdon. Měla, ale nebyla. Pomalu ale jistě jsme byli pohlceni rozmary počasí, a tak se z původně pohodového výšlapu stala pro některé z nás noční můra. Ti rozumnější opustili naši skupinu asi ve třetině cesty, a vrátili se do základního tábora. Ostatní se vydali na riskantní pochod v dešti a větru přes kameny a strmé svahy, aby si nakonec žádné výhledy neužili, neboť všechny vrcholky a údolí kolem nás byly zahalené mlhou. Ale stálo to za to, ačkoli po návratu na základnu jsme byli asi o pět kilo těžší, aspoň jsme si vyzkoušeli, že umíme zatnout zuby a s relativně dobrou náladou překonat i nepohodu. 

Llangollend, Dinas Bran, Pontcysyllte, Liverpool  

Llangollend je malebné velšské městečko zasazené v uhrančivé hornaté krajině na severu země. Nad ním se významně tyčí středověký hrad či spíš zřícenina Dinas Bran. Boje utichly a na okolních kopcích se pokojně pasou stovky ovcí. Výšlap je náročnější, ale nakonec jsme odměněni nádhernými výhledy do okolní krajiny. Následuje projížďka lodí po akvaduktu Pontcysyllte, který je zapsán na seznam památek UNESCO. Den je nádherný, slunce svití, všude panuje letní pohoda a klid. Tahle geniální technická stavba, vybudována na začátku 19. století se tyčí nad hlubokým údolím. Původně propojovala vodní dopravní kanály v okolí. Dnes už slouží pouze k rekreaci. Odpoledne jedeme do Liverpoolu. Procházíme si tamější doky, které dnes slouží ke kulturním a gastronomickým účelům a tvoří zajímavý společenský prostor s uměleckými artefakty a pouličními umělci. Zde se také nachází muzeum historie skupiny Beatles. Úžasná expozice s audio průvodcem nás vtáhla do fascinujícího příběhu této kapely, která inspiruje umělce dodnes. A večer jako vždy zpět do rodin, navečeřet se a na kutě, abychom byli čerství a připraveni na další dobrodružství. 

Oxford a návrat domů 

Brzy ráno vyrážíme na meeting point, loučíme se s hostitelskými rodinami a tradá na jih do poslední plánované destinace, do Oxfordu. Všichni se shodujeme, že výběr tohoto města a vynechání Londýna v tomto ročním období, kdy vrcholí školní turistická sezona byl uvážený krok. Počasí znovu překvapí. Z příjemně klimatizovaného autobusu vyskočíme rovnou do dopolední výhně, a člověk má pocit, že ani není na Britských ostrovech, ale někde v Itálii nebo ve Španělsku. Na programu máme Christ Church College, ikonickou kolej, se slavnou katedrálou, kterou založil Jindřich VIII., a kde se mimo jiné natáčel i Harry Potter. Dále Bodleian Library s neméně ikonickou kruhovou čítárnou Radcliff Camera, Sheldonian Theatre, barokní budovu navrženou Christopherem Wrenem, která slouží jako divaldo, koncertní síň a ceremoniální prostor univerzity. Byla taky spousta času na poslední nákupy, odpočinek v malebných kavárničkách nebo ve stylové tržnici The Covered Market, kde jsme si mohli vybrat z gastronomických lahůdek snad z celého světa, nebo se prostě natáhnout na trávník a relaxovat. Závěr dne patřil prohlídce fascinujícího přírodovědného muzea Oxford University Museum of Natural History. Večer jsme už z vedra fyzicky vyždímaní, ale šťastní, že jsme mohli poznat a zažít tak skvělé město, kde se do slova a do písmene psaly a stále píšou dějiny. Nechce se mi psát na závěr taková klišé jako cesta domů proběhla hladce, a nám zůstane spousta skvělých zážitků a vzpomínek, ale prostě to tak je 😊  

Mgr. Tomáš Hoskovec