God is Love hlásá věž modernistického kostela na dublinském letišti. Ačkoliv nezatížen (nebo nenadlehčován?) vírou, vnímám toto poselství jako pozitivní, uklidňující a nadějný vzkaz pro poutníky trousící se z budovy terminálu. Pohrdavě míjím štafl a předražené zelené a modré autobusové linky pendlující mezi centrem Dublinu a aeroportem. Hledám svojí socku. Geniální mobilní aplikace mě nasměrují na linky 16 a 41, ale mezitím stačím docela dobře zmoknout. Pod střechou zastávky už se neprosmýkne ani myš, a tak si společně s několika dalšími nešťastníky dosyta vychutnávám rozmary ostrovního počasí.

Pokračování textu Město, z něhož jsem roušky sňal aneb Perks of Being a Teacher →