Stručná historie školy
Českolipské gymnázium se hlásí ke dvěma tradicím. První je gymnázium při klášteře augustiniánů v České Lípě, druhou je české gymnázium, vzniklé v první Československé republice v roce 1920.
Augustininánské gymnázium a jeho nástupce – německé státní gymnázium
Klášter augustiniánů v České Lípě založil majitel města a panství Albrecht z Valdštejna. Jak nedávno zjistil absolvent naší školy historik Jan Rucz, stalo se tak již roku 1624, zatímco doposud se uváděl rok 1627. Zakládací listina z roku 1624 se totiž nedochovala, ale o její existenci svědčí několik dalších dokumentů. Výuka měla začít v září 1624, nepochybně doložena je od ledna 1625. V roce 1627 byla pak vydána nová zakládací listina, která patrně trochu zvýšila příjmy kláštera. Valdštejn chtěl mít ve svém frýdlantském vévodství, jehož součástí bylo i českolipské panství, síť gymnázií, která by připravovala studenty na plánovanou univerzitu, kterou chtěl založit ve svém hlavním městě – Jičíně. Zároveň to bylo jedno z opatření, kterými si chtěl získat českolipské měšťany.
Organizátorem školy a jejím prvním ředitelem se stal Valdštejnův zpovědník Paulus Conopeus. Ten kromě jiného zařídil ve škole tiskárnu, aby si zde augustiniáni mohli tisknout vlastní učebnice pro školu, a sám v ní vydal svou učebnici latiny. Ačkoliv tiskárna neměla dlouhého trvání a také Conopeus zemřel poměrně brzy (1635), podařilo se gymnázium hned v počátcích upevnit tak, že potom nadále fungovalo a poskytovalo dobré vzdělání. Nejprve mělo čtyři třídy, zbytek studia museli žáci absolvovat jinde. Roku 1713 řádila poslední morová epidemie a v České Lípě se ocitlo mnoho uprchlíků z Prahy, mezi nimi i studenti. Přihlásili se na českolipské augustiniánské gymnázium a tehdy bylo povoleno zřídit zde i pátý ročník. V souvislosti se školskými reformami Marie Terezie bylo však zdejší gymnázium v roce 1777 zrušeno a přeměněno na tzv. hlavní školu.
K dějinám gymnázia v 17.-18. století existuje poměrně málo pramenů. Vyučovaly se hlavně klasické jazyky (latina, řečtina), čeština, matematika, přírodopis, ale nejvíce filozofie a dějepis. Klášter měl vlastní bylinnou zahrádku a lékárnu, a tedy i odborné přírodovědné knihy a odborníky na přírodovědu. Ve velké míře se vyučovalo také hudbě a zpěvu, aby mohli žáci vystupovat na různých bohoslužbách. Z žáků gymnázia z této doby proslul zejména Josef Bohumír Mikan, rodák přímo z České Lípy, který pak vystudoval na univerzitě ve Vídni lékařství a přírodní vědy. Pak působil na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a tam se významně zasloužil o zlepšení studia lékařství (např. založil botanickou zahradu a chemickou laboratoř); radil také císaři Josefovi II. v záležitostech reforem zdravotnictví, lékárnictví a hygienické péče.
Českolipští měšťané se nesmířili se zrušením gymnázia. Augustiniáni zajišťovali výuku v hlavní škole a gymnázium začali provozovat soukromě, takže stále udržovali pedagogický sbor, a byla tedy naděje na obnovení gymnázia. Došlo k tomu roku 1806; gymnázium mělo tehdy šest tříd. Obnovit výuku na vysoké úrovni se rychle podařilo a během první poloviny 19. století se také významně rozrostla knihovna, hlavní zdroj informací pro vyučující i studenty. V roce 1848 bylo povoleno rozšířit gymnázium o dvě třídy, tedy na úplné osmileté. První maturitní zkoušky se zde konaly v roce 1850. V této přechodné době řídil gymnázium českolipský děkan Anton Krombholz, který se již mnoho let přičiňoval o zlepšení školství, především pro nemajetné děti. Pro své zásluhy byl v roce 1850 povolán do Vídně na ministerstvo kultury a vyučování, aby se podílel na přípravě školských reforem.
Ačkoliv vyučovacími jazyky byly němčina a latina, češtině se vyučovalo v letech 1854-1869 povinně, jinak jako nepovinnému předmětu. Později se dokonce vyučoval judaismus, který chodil učit českolipský rabín.
Někteří ze zdejších žáků se pak stali významnými osobnostmi doby národního obrození. Především zde studoval sloupský rodák Ferdinand Břetislav Mikovec, spisovatel (především psal divadelní hry), žurnalista (založil a řídil časopis Lumír), divadelní kritik, autor historických studií; napsal také mnoho pojednání o památkách a stal se tak v jistém smyslu jedním ze zakladatelů památkové péče. Neméně významní byli zakladatel naší patologie a mykologie Vincenc Julius Krombholz, historik František Jan Zoubek, hudebník Václav Studnička. Dva školní roky zde absolvoval pozdější excentrický kněz Václav Krolmus, vášnivý amatérský archeolog, ale také jeden ze zakladatelů vědecké archeologie Josef Ladislav Píč.
Z učitelů byl významný např. hudebník Karel Černický, který se hudbě věnoval nejen na gymnáziu, ale organizoval i hudební události ve městě. Žákem augustiniánského gymnázia byl také Kajetán Posselt, který se sem po studiích v Praze vrátil jako profesor řečtiny, latiny a matematiky a od roku 1850 byl i ředitelem gymnázia.
Augustiniánům však zřejmě postupně ubývaly síly a ředitel Kajetán Posselt byl koncem sedmdesátých let 19. století nucen uznat, že řád již gymnázium vést nemůže, začalo se tedy jednat o jeho zestátnění. Významnou úlohu na sebe vzalo město Česká Lípa, které zde chtělo školu udržet. Zavázalo se postavit pro státní gymnázium novou budovu, vybavit ji a dále se pak starat o její provoz (topení, svícení, úklid, plat školníka) a navíc přispívat na platy profesorů.
Základní kámen k nové budově byl položen 2. května 1880 (je stále zachován i s pamětním nápisem), rozhodnutí o zestátnění vyšlo 2. prosince 1881 a 16. září (tehdy začátek školního roku) 1882 se začalo vyučovat v nové budově. Podařilo se postavit na svou dobu velmi moderní, ale i krásnou novorenesanční budovu, která dodnes stojí naproti kostelu Narození Panny Marie na Palackého náměstí. Slavnostní předání školy z rukou dosavadního ředitele Kajetána Posselta novému řediteli Josefu Walterovi proběhlo v nové budově až 18. března 1883. Dějiny tohoto ústavu nejsou dosud důkladně zpracované. Gymnázium, nyní zcela s německým vyučovacím jazykem, existovalo až do roku 1945.
České státní gymnázium
O zřízení českého gymnázia v České Lípě se zasloužil českolipský rodák Václav Ruth, který byl ředitelem českého státního reálného gymnázia v Litoměřicích. Upozornil ministerstvo na důležitost České Lípy, poměrně velkou zdejší českou menšinu a na skutečnost, že v širokém okolí není žádná česká střední škola. Ministerstvo zřídilo české gymnázium v České Lípě od 1. září 1920. Místní pobočka Národní jednoty severočeské byla vyzvána, aby vyhledala potřebné místnosti, zatím jenom tři, protože gymnázium se mělo naplňovat postupně od 1. třídy osmiletého studia (primy). Ty se našly v prostorách již rok existující české obecné a měšťanské školy na tehdejší Ferdinandově třídě, nynější Moskevské ulici. Gymnázium zde dostalo jednu třídu a jednu místnost jako ředitelnu a kabinet. Zápis provedli 1. a 2. září ještě profesoři českého gymnázia v Liberci, přijato bylo celkem 34 žáků (15 chlapců, 19 dívek). Školní rok začal 4. září. Ředitelem školy byl jmenován tehdy osmatřicetiletý Adolf Štíbr s aprobací matematika a fyzika. Jediným profesorem kromě něj se stal o sedm let mladší Josef Franěk s aprobací český, latinský a řecký jazyk. Oba vyučující byli zjevně vybráni tak, že vyučovali předměty s největším počtem hodin. Ostatní vyučující byli externí, z české obecné a měšťanské školy.
Žákům českého gymnázia byly vštěpovány české tradice (připomínali se jim např. čeští spisovatelé, hudební skladatelé, Jan Hus), a byli vychováváni také v rodících se nových tradicích republiky. Pravidelně se konaly výlety, většinou pěší, do okolní přírody, k památkám nebo exkurze do různých firem, zejména českých. Knihovna a sbírky pomůcek se tvořily téměř výhradně z darů, často lidí ze vzdálenějších míst, kteří chtěli podpořit české školství v pohraničí. Dalšími dárci se postupně staly Národní jednota severočeská a různé jiné české školy. Konaly se také sbírky na podporu chudých studentů.
Jak v dalších letech žáků přibývalo, rostl i počet profesorů, řádných i externích. Již od druhého školního roku měl ústav také školníka („školního zřízence“) Karla Živného, který se svým neobyčejným knírem stal typickou figurkou školy.
Od roku 1923/1924 se již škola nemohla vejít do budovy obecné a měšťanské školy, a tak získala tzv. Kounicův dům čp. 100, který již dva roky předtím koupil stát od dědiců posledního hraběte Kounice, byl však obsazen nájemníky. Po celý školní rok se ředitel školy snažil je vystěhovat, a to i soudně, ale dařilo se to jen postupně. Teprve od školního roku 1924/1925 se gymnázium přestěhovalo do této budovy, ve škole na Ferdinandově třídě však nadále využívalo tělocvičnu.
Od 1. ledna 1926 byl Adolf Štíbr jmenován ředitelem státní reálky v Hradci Králové a nahradil ho dočasně Jakub Vlach a zanedlouho definitivně Jiří Tureček. Ve školním roce 1927/1928 se škola stala úplnou tím, že první žáci postoupili do posledního, osmého ročníku. O prázdninách před tímto školním rokem byl Kounicův dům kompletně adaptován českolipským stavitelem Josefem Uhlířem, který v té době stavěl také novou budovu české obecné a měšťanské školy. V roce 1928 se tedy konaly první maturity, z původních žáků zbylo jedenáct a všichni maturitu složili.
Protože česká menšina neměla v širokém okolí jinou střední školu a musela se ve veřejném životě obtížně prosazovat, žáci si školy vážili, dobře se připravovali a mívali výborné výsledky. Také vyučující se jim dosti věnovali a pomáhali jim organizovat různé činnosti ve volném čase. Kromě hudebních a divadelních vystoupení pěstovali žáci také sport. Velmi oblíbeným se stal učitel tělocviku Václav Drozda. Na školu jej poslali v roce 1927, aby zastupoval nemocného prof. Chmelíka ve vyučování chemie, přírodopisu a zeměpisu, a když ten se vrátil, nabídl ředitel Václavu Drozdovi vyučování tělocviku. Drozda se toho rád ujal, neboť sám aktivně sportoval v bězích, a ačkoliv škola měla jen nevelkou tělocvičnu a žádné venkovní sportoviště, podařilo se mu žáky nadchnout a vydobýt s nimi řadu sportovních úspěchů. Žáci na něj pak velmi rádi vzpomínali. Z dalších profesorů připomínáme malíře a grafika Zdeňka Junu, který zároveň výborně hrál na cello a organizoval hudební akce i mimo školu, a literárního historika Emanuela Sobíška, který se mj. věnoval K. H. Máchovi, K. Světlé a B. Němcové.
Protože s Kounicovým domem se od začátku počítalo jako s provizoriem, v roce 1937 vytvořil stát fond se značnou částkou 100 000 Kč na stavbu zcela nové budovy pro gymnázium, která měla stát „pod klášterní zahradou“, tedy asi v místech dnešní křižovatky Sokolské a Děčínské ulice. Škola měla již deset tříd (některé byly tedy paralelní) a počet žáků se přiblížil ke třem stům.
V souvislosti s narůstajícím napětím v pohraničí v létě 1938 začali Českou Lípu pomalu opouštět čeští obyvatelé, tedy i rodiny žáků gymnázia. Vyučování bylo přerušeno (ve skutečnosti ukončeno) 23. září, týden před Mnichovskou dohodou, poslední ředitel Vincenc Svoboda odjel 3. října, když předtím odeslal do vnitrozemí školní archiv, cenné pomůcky a zařízení. Jako poslední opustil školu školník Karel Živný 8. října 1938. Německá armáda vstoupila do České Lípy 10. října. V Kounicově domě byl pak umístěn pracovní úřad.
Gymnázium po 2. světové válce
V roce 1945 bylo obnoveno české gymnázium, a to již 31. července 1945. Organizací byl pověřen Josef Rýdl, který na zdejším českém gymnáziu již působil v letech 1929-1937. Pro školu vybral novorenesanční budovu bývalého gymnázia německého (za války, od roku 1939 zde byla vyšší dívčí škola). Škola se stala velmi brzy úplným osmiletým gymnáziem, protože do ní nastoupili žáci všeho věku z rodin, které přicházely osídlit pohraničí. Hned v prvních letech sem přišla řada vyučujících, kteří pak působili mnoho desetiletí na gymnáziu i jiných středních školách ve městě, jako manželé Aksamitovi nebo Bohdan Pudlač. Od školního roku 1946/1947 nastoupil také legendární profesor češtiny, francouzštiny a latiny Josef Karásek, který tu pak působil až do počátku devadesátých let.
Od prosince 1945 do prosince 1946 byly v budově umístěny i dvě třídy lužickosrbského gymnázia, které pak přesídlilo do Varnsdorfu.
V roce 1948 došlo v souvislosti s nástupem komunistické strany k moci k radikálním změnám i ve školském systému. První nastala ovšem změna personální – hned byl odvolán a poslán na jinou školu ve vnitrozemí ředitel Rýdl. Od školního roku 1948/1949 bylo zrušeno osmileté studium a zavedeno pouze studium čtyřleté. Na školní rok 1952/1953 bylo gymnázium přestěhováno do bývalé německé reálky na tehdejším Komenského náměstí, nyní náměstí Osvobození. Ale již od následujícího školního roku byla gymnázia zcela zrušena. Nahradily je tzv. jedenáctileté střední školy, kde na osm tříd povinného vzdělávání navazovaly tři třídy všeobecného středního vzdělávání. Tato škola vznikla v České Lípě v Mánesově ulici, další takové školy byly v Doksech, Mimoni a Novém Boru. Ředitelem českolipské jedenáctileté školy se stal Václav Müller, profesor latiny a řečtiny (ta se již nevyučovala), který zde již dříve působil. Od školního roku 1960/1961 se prodloužila povinná školní docházka z osmileté na devítiletou, a tak se jedenáctiletá střední škola přeměnila na dvanáctiletou. Vyšší stupeň se označoval jako střední všeobecně vzdělávací škola (SVVŠ).
Obnovení gymnázií jako čtyřleté všeobecné střední školy přinesla druhá polovina šedesátých let. Od roku 1965 byly postupně uzavírány SVVŠ v Doksech, Mimoni a Novém Boru. Od 1. září 1967 byla ve škole v Mánesově ulici oddělena správa základní školy a bývalé SVVŠ, nyní gymnázia, a od 1. ledna 1968 byly obě školy odděleny i finančně. Ředitelem základní devítileté školy se stal Jaroslav Panáček, ředitelem gymnázia Václav Müller. Soustředění žáků gymnázia do této školní budovy však způsobilo její přeplněnost. Teprve v 1étě 1971 dostalo gymnázium budovu na náměstí Osvobození, v níž do té doby sídlila základní škola. V té době dlouhodobě onemocněl Václav Müller a školu vedl dočasně jeho zástupce Jaroslav Löffler, poté byla jmenována nová ředitelka Věra Dlouhá, provdaná Jirková. Po jejím odchodu do Ústí nad Labem v roce 1982 se stal ředitelem Bohumil Daniel.
Během první poloviny sedmdesátých let počet žáků vzrostl na více než pět set. Dále pak rostl v souvislosti se zvyšováním počtu obyvatel v okrese, zejména v samotné České Lípě, který souvisel s těžbou uranu v okolí Hamru na Jezeře a Stráže pod Ralskem. Rozvoj těžby uranu se ve škole projevil i jinak. Místo humanitních a přírodovědných tříd se od konce sedmdesátých let postupně zaváděly třídy všeobecné, v nichž si ale žáci museli zvolit soustavu odborných předmětů (poprvé ve školním roce 1978/1979) a v případě, že z nich odmaturovali (mohli si je zvolit místo matematiky), měli kvalifikaci jako ze střední odborné školy. Jednou z těchto větví se staly „základy ložiskové geologie“. Tento směr byl údajně vyučován již jen na jednom gymnáziu v Praze.
Od roku 1976 vešel v platnost zcela nový školský systém. Povinná školní docházka byla opět zkrácena na osm let a rozdělena na dva stupně po čtyřech letech. Učivo hlavně na 1. stupni se tak velmi zhustilo a na druhém stupni se proti dřívějšku vyučovalo téměř vše o rok dříve. Také obsahově se vyučování změnilo, důraz se více kladl na přírodní vědy. V roce 1984 postoupili první žáci vyučovaní podle této nové vzdělávací soustavy na gymnázium, kde také došlo k výraznějším změnám v rozsahu i obsahu vyučování. Zůstaly odborné předměty, zavedlo se více praktických cvičení z přírodovědných předmětů, v posledním ročníku přibyl jeden volitelný předmět, a především začala výuka výpočetní techniky. Zpočátku k tomu nemělo gymnázium vybavení, a tak na výuku se chodilo do tehdejšího domu pionýrů a mládeže (dnes vila Hrdlička), brzy ale získalo několik vlastních počítačů.
Zavedení výuky odborných předmětů a později výpočetní techniky kladlo velké nároky nejen personální (na odborné předměty byli najímáni inženýři příslušného oboru, někteří přímo z podniků jako externisté), ale také prostorové. Kromě toho gymnázium nemělo tělocvičnu, takže na výuku tělesné výchovy se najímaly tělocvičny základních škol, později městská sportovní hala, za příznivého počasí se využíval městský sportovní areál, ale v některých případech se musely využívat jen běžné školní třídy, kde se odsunul nábytek. Gymnázium nemělo ani vlastní školní kuchyni a jídelnu, žáci docházeli jednak do jídelny na nedaleký internát, kde se stravovali studenti průmyslové a také ekonomické školy, a dále do restaurací ve městě.
V druhé polovině osmdesátých let začala přicházet na střední školy početně silná generace dětí narozených na počátku sedmdesátých let, bylo tedy nutno zvyšovat počet tříd. Škola se tak ocitla ve velké prostorové nouzi. Například v roce 1988 se podařilo až v posledním srpnovém týdnu zajistit prostory v internátu a od září 1989 v tehdejším Projektovém ústavu Uranového průmyslu (Okružní 2328) mezi sídlišti Střelnice a Sever, kam byly umístěny třídy prvního ročníku. Po celou dobu, co gymnázium sídlilo na náměstí Osvobození, se uvažovalo či jednalo o stavbě zcela nové budovy a nyní již tedy byla situace školy neúnosná, proto se konečně ke stavbě nové budovy přistoupilo.
Mezitím přišla revoluce v listopadu 1989 a vzápětí zásadní změny ve výuce. Zcela zrušeny byly odborné předměty a také branná výchova, omezovala se výuka ruského jazyka ve prospěch jiných cizích jazyků (anglický, německý, francouzský). Od školního roku 1990/1991 bylo obnoveno víceleté studium (sedmileté) a otevřena tehdy jedna třída. Přicházeli sem žáci po absolvování 5. třídy základní školy a nižší stupeň gymnázia kopíroval zbytek druhého stupně základní školy, byl tedy tříletý. Učební plány počítaly se všeobecným zaměřením gymnázia, ale byly dost volné na to, aby se škola mohla případně specializovat na některou skupinu předmětů.
Dočasnou odpomocí v prostorové tísni bylo otevření pobočky českolipského gymnázia v Mimoni, rovněž od školního roku 1990/1991. Po odchodu sovětských vojsk, která okupovala sousední vojenský prostor od roku 1968, se totiž uvolnilo sídliště, kde tito vojáci s rodinami bydleli, a také jejich škola. Protože vojenský prostor byl zcela zrušen a počítalo se s osídlením jeho území, jevilo se opodstatněným zřídit v Mimoni gymnázium, které by mohli navštěvovat žáci z okolí. Nejprve sem tedy přešli žáci s bydlištěm v Mimoni, Jablonném v Podještědí, Stráži pod Ralskem a okolních vesnicích a také několik učitelů, kteří bydleli v okolí. Další učitelé dojížděli jen na některé hodiny z České Lípy, nebo byli najati učitelé externí. Po roce se mimoňská škola stala samostatným gymnáziem.
Ani tak nebyl v českolipské budově dostatek prostoru, takže ještě ve školním roce 1990/1991 se učilo v projektovém ústavu a někteří učitelé cizích jazyků se přestěhovali do domu v Arbesově ulici čp. 409, kam žáci docházeli na jazykovou výuku.
Zatímco zřizovatel školy, Krajský národní výbor v Ústí nad Labem, považoval umístění gymnázia v budově na náměstí Osvobození v roce 1971 za definitivní, místní orgány i vedení školy jej měly za dočasné a usilovaly o stavbu zcela nové budovy. Vedení gymnázia ostatně původně doufalo, že dostane novou školní budovu na sídlišti Slovanka, kam však nakonec byla umístěna základní škola. V sedmdesátých letech se tedy zrodil další plán na stavbu nové budovy, a to na místě dnešní Školy Lípa (ulice 28. října 2707). Dalším místem, o kterém se uvažovalo, byl prostor mezi dnešní spořitelnou a obchodním domem Kaufland, kde dnes stojí sportovní haly. Z toho údajně sešlo proto, že se zde počítalo se školním venkovním sportovním areálem, tomu ale z hygienických důvodů odporovala existence silničního nadjezdu v sousedství. Nakonec tedy byla vybrána lokalita pod vrchem Špičák, na horním okraji stejnojmenného sídliště. Tam totiž mělo vzniknout další velké sídliště.
Gymnázium od konce 20. století
První, obecné plány vznikaly v letech 1984-1986. Z několika variant byla nakonec vybrána ta, podle které mělo nové gymnázium stát vedle plánované základní školy pro nové sídliště a s níž mělo mít společný venkovní sportovní areál a školní kuchyni, ze které by se jídlo vydávalo na dvě strany – pro základní školu a pro gymnázium. Projekt budovy zpracoval podnik Stavoprojekt Liberec (vedoucí ateliéru Ing. arch. J. Lhoták, vedoucí projektant a autor architektonického řešení Ing. I. Sýkora). Projekt byl hotov v roce 1987, do konce toho roku se ještě vypořádávaly připomínky různých institucí, ale mezitím již byla stavba zadána přes Investorsko-inženýrskou organizaci Liberec podniku Výstavba Severočeského kraje v Ústí nad Labem. Než však začala skutečná stavba, došlo v roce 1989 k revoluci a změně poměrů a v důsledku toho i ke změnám stavebních firem, investora apod. Změnil se také projekt: vypustily se třídy pro odborné předměty, které byly zrušeny, velký univerzální sál, jenž měl sloužit i obyvatelům sídliště apod. Stavební povolení bylo vydáno 10. října 1990 a stavba ukončena na podzim 1993, kolaudační rozhodnutí bylo vydáno 1. února 1994 a ještě během února, o jarních prázdninách, se gymnázium přestěhovalo do nové budovy. Zatímco nábytek a různá technická zařízení byla nakoupena zcela nově, většina pomůcek byla převezena ze staré budovy.
Protože se v době stavby již utlumovala uranová těžba, bylo jasné, že nové sídliště, a tedy i nová základní škola se stavět nebudou. Nastal tedy problém se školní kuchyní a jídelnou. Byla však přistavěna pouze stravovna, kam se jídla dovážejí odjinud (projekt v září 1993 Ing. I. Sýkora, provedení firma Nison). Převzata byla v srpnu 1994. V důsledku nutnosti postavit tuto budovu rychle a v důsledku rychlých změn v zákonech a vlastnictví v té době nestála však celá budova stravovny na pozemku gymnázia, částečně zasahovala do státního pozemku, který byl pak nedopatřením prodán soukromé osobě. Trvalo pak další téměř čtvrtstoletí, než se podařilo tento stav narovnat. Do školy pak sice dlouho neproudily větší investice, ale průběžně se modernizovala.
I pro gymnázium mělo význam prodloužení povinné školní docházky z osmi opět na devět let a obnovení prvního stupně jako pětiletého. Víceleté gymnázium se změnilo na osmileté. Přicházeli na něj stále žáci po 5. třídě základní školy, ta ale nyní byla součástí 1. stupně, takže na rozdíl od předchozí doby měli za sebou ucelený stupeň vzdělání. Nižší stupeň gymnázia se změnil na čtyřletý.
Od roku 2001 se v návaznosti na správní reformu státu novým zřizovatelem školy stal Liberecký kraj.
V devadesátých letech 20. století a prvních letech 21. století se významně rozvíjela spolupráce se zahraničními školami, které se stávaly partnerskými. Asi největší význam mělo partnerství s benediktinským gymnáziem v Ettalu, které vzniklo a dlouho se udržovalo zejména zásluhou P. Angela Waldsteina. Partnerství škol byla tehdy v zahraničí významně podporována finančními příspěvky školám, které se do něj zapojovaly. Po skončení těchto projektů většinou ztratily partnerské školy o další spolupráci zájem.
V prvním desetiletí 21. století probíhala také poněkud častá celostátní i mezinárodní testování, zejména v souvislosti s přípravou nové – státní formy maturitní zkoušky (zavedena od roku 2011). Naše gymnázium v nich pravidelně získávalo velmi dobré výsledky, zejména v matematice a anglickém jazyce.
V roce 2007 došlo k další významné reformě školského systému, kdy byly zrušeny centrální vyučovací osnovy a pro základní školy i jednotlivé typy středních škol byly zavedeny tzv. Rámcové vzdělávací programy. Školy si tak musely vytvořit vlastní školní vzdělávací programy. I v současné době se podle nich vyučuje na obou stupních našeho gymnázia. Nedílnou součástí výuky a života školy se v posledních letech stalo také zapojení do různých projektů a mezinárodních programů.
Ředitelé školy od obnovení čtyřletého gymnázia v roce 1971
- Jaroslav Löffler (jako zastupující za dlouhodobě nemocného Václava Müllera) 1971-1972
- Věra Jirková-Dlouhá 1972-1982
- Bohumil Daniel 1982-1991
- Stanislav May (jako zastupující) 1992
- Vojtěch Deyl 1992-1994
- Stanislav May 1994-2012
- Lenka Řebíčková 2012-2013
- Helena Paszeková 2014-2023
- Michal Kosina od 2023
Poznámka na závěr:
Historii gymnázia včetně přehledu ředitelů, pedagogů a absolventů podrobněji představují dva almanachy, které škola vydala.
První byl vytvořen v roce 1995 a mapuje historii školy od roku 1945, tedy poválečné české gymnázium. Druhý vznikl v roce 2014 a shrnuje prvních dvacet let v nové budově na sídlišti Špičák.
Za zpracování Historie Gymnázia Česká Lípa děkujeme Mgr. Martinu Aschenbrennerovi.
| Historie Gymnázia v České Lípě je dlouhá a bohatá. Sahá až k roku 1624, kdy bylo zřízeno latinské gymnázium při augustiniánském klášteře, pokračuje školou německou, jež byla na konci 19. století zestátněna, a dále vybudováním českého gymnázia, jehož existence byla ukončena po mnichovském diktátu a záboru českého pohraničí Německem na podzim 1938 a které bylo obnoveno v roce 1945. Poslední neméně zajímavou etapu dějin školy pak tvoří léta 1945 – 1994. Za celé toto dlouhé období prošlo naší školou mnoho učitelů a studentů. Chronologický přehled historie Gymnázia v České Lípě
|