Poslední dva roky se nejen naší třídě vícedenní akce vyhýbaly ze známých důvodů velkým obloukem. Už jsme ani nedoufali, že se podíváme dál než za hranice našeho kraje. Avšak tento rok nám přál. Museli jsme pro to ale udělat osobní oběť – během jedné krásné březnové neděle jsme nedočkavě vstávali o něco dříve než obvykle a v 6 hodin ráno jsme bleskově vyplnili přihlašovací formulář na historicko-geografickou exkurzi do zahraničí. Byl to boj, protože kapacita autobusu nebyla nafukovací, a hned v první přihlašovací minutě se zaregistrovalo o polovinu zájemců více. Zaregistrovaní šťastlivci, kteří se vešli do 51. místa, se tak mohli začít těšit, co jim tento výlet přinese. Bohaté zážitky jsme během exkurze posbírali hned z několika zajímavých míst najednou! Nejenže jsme okusili krásy honosné Vídně, ale také jsme se podívali do nedaleké útulné Bratislavy. Naše třídenní putování by se dalo shrnout takto:
BRATISLAVA, čtvrtek 26.5.
První den exkurze začal ve čtvrtek u našeho gymnázia, kde jsme se všichni shromáždili s kvantem kufrů, tašek a batohů. Někteří si toho vzali více než jiní, ale nic nebránilo úspěšnému „nalodění“. Každý z nás po večerním urputném snažení sbalit si opravdu všechno ocenil pocit úlevy, když jsme pohodlně usedli do našeho autobusu. Sedačky byly ze začátku vcelku pohodlné, ale trvalo jen pár hodin, dokud jsme nepocítili bolest většiny částí těla. Na našem putování nás čekalo nemálo překvapení. Ještě v Čechách, na první zastávce, do našeho autobusu (v té chvíli prázdného) narazila „velmi šikovná“ řidička z Moldavska autem otlučeným ze všech stran (asi důsledek předchozích parkovacích pokusů) a my dostali strach, že do našeho dnešního cíle nedorazíme včas. Naštěstí se nikomu nic nestalo, autobus ustál náraz bez výraznějšího poškození, a tak hladký průběh výpravy nebyl ohrožen.
Kolem 14. hodiny jsme dorazili před hostel Patio v centru Bratislavy. V rychlosti jsme si odložili naše zavazadla do určené izby, jak zde říkají, a náš odpolední program mohl začít. Prošli jsme úzkými uličkami, které byly lemovány krámky různého ražení, kavárnami a restauracemi. Cestou na Bratislavský hrad jsme minuli Primaciální palác (sídlo primátora města), prohlédli si Hlavní náměstí, navštívili Katedrálu sv. Martina (kde byla mimochodem korunována uherskou královnou např. Marie Terezie), podešli jsme Most SNP, který jsme již znali díky skvělým poznávačkám ze zeměpisu (tímto chceme velmi poděkovat panu Tulkovi). Do areálu Bratislavského hradu vedly snad nekonečné schody, ale nakonec jsme došli až nahoru a mohli si udělat vítěznou vrcholovou fotku. Z hradního návrší se nám otevřely krásné výhledy na blízké okolí. Uvnitř hradu jsme zjistili spoustu informací o historii, obyvatelstvu a kultuře Slovenska. Dojem z prohlídky hradu kazily paní, které hlídaly v sálech, byly celkem nepříjemné a jedna z nich nám dost nevybíravým způsobem dávala najevo, že jsme velmi zaostalí, když neznáme úžasného slovenského malíře Martina Benku (1888 – 1971). No, považte, jak je to možné! Chvíli jsme stáli jako opaření a styděli se za tak hrubý nedostatek v našem vzdělání, ale pak nás uklidnila paní Hluštíková, když vyjádřila svůj názor na jeho způsob malby.
Po prohlídce hradu jsme se vydali směrem ke Grasalkovičovu paláci, což je sídlo slovenských prezidentů. Další cestu do centra nám zpříjemnili svou hrou pouliční muzikanti. Na Hlavním náměstí jsme u sochy Napoleonského vojáka dostali hodinový rozchod, abychom se dle vlastního zájmu trochu porozhlédli po blízkém okolí. Někdo dal přednost zmrzlině, jiní šmejdili v přilehlých uličkách. Naše parta tento čas opravdu nestrávila hledáním vinylové desky, kterou jedna studentka potřebovala nutně sehnat (nesehnala :)). Poté jsme se společně přesunuli na hostel, ubytovali se na pokojích, vzali si jen pár eur do kapsy a vyrazili zpět vstříc velkoměstu. Podvečerní procházka kolem Dunaje nám dojem z prvního dne ještě zlepšila. Všichni jsme dorazili včas do hostelu, abychom nepřišli pozdě na večerku. Po doplnění kalorií jsme ulehli do pohodlných postelí. Byli jsme tak naplněni zážitky, že nám ani moc nevadil hluk německých fotbalistů, vracejících se ve dvě hodiny po půlnoci na hostel. Asi měli nějaký náročný večerní trénink. Spali jsme dál a nechali si zdát o tom, co nám další den přinese.
Marie Krejná a Běla Štěpánková, 2.A
