Dne 5. května roku 2008 se vydali studenti tercie A, kteří vyhráli první místo v Národním kole programu eTwinning, do Řecka navštívit partnerskou školu. Cesta trvala dvacet čtyři hodin / jeli jsme autobusem/ a byla velice úmorná. Trochu se nám ji snažili zpříjemnit dva řidiči z Náchoda, kteří nás měli do Řecka odvézt.

První den jsme měli povinnou přestávku v Soluni. Lilo jako z konve, ale my jsme si nenechali ujít prohlídku města. Začali jsme Bílou věži na pobřeží a prudký déšť nás zahnal do Muzea byzantského umění, kde jsme vydrželi téměř tři hodiny. Potom se nás ujala naše dávná známá z eTwinningu Despina Ganidou, které nás provázela po nejdůležitějších památkách až do večera. Úplně znaveni jsme uléhali do postelí v rekreačním středisku Leptokaria, jen pár metrů od moře. Škoda, že počasí bylo tak nepříznivé.

Další den nás naši profesionální řidiči odvezli do vesnice Kavassila na návštěvu naší partnerské školy. Celá škola očekávala náš příjezd a děti čekaly v tělocvičně na společný program. České děti předvedly svým řeckým kamarádům prezentaci o České republice a poté jim zazpívali řecky píseň 14 slavíků z vítězného projektu. Jejich řečtí kamarádi zazpívali česky Darmo sa ty trápíš a zatancovali řecký tanec.Vyzvali naše studenty, aby si zatancovali všichni dohromady. Nejprve řecký tanec a poté všichni společně předvedli divákům Makarenu. Úspěch byl veliký. Ostatní žáci školy skandovali a nechtěli nás pustit. Když se tělocvična vyprázdnila, měly konečně naše děti možnost popovídat si se svými partnery a vyměnit si drobné dárky. Bylo to dojemné, i když zpočátku trochu stydlivé. Na závěr nás ředitel školy pozval do kantýny na malé pohoštění. Dostali jsme od něj též plaketu za tříletou spolupráci v programu eTwinning. Opustili jsme školu v odpoledních hodinách a Eleni Kostopoulou nás provázela do Verginy, kde jsme navštívili Hrobku Filipa II a potomků Alexandra Makendoského. Byl to skutečně zážitek, když jsme stáli tváří v tvář sloupům, které tvořily vchod do Filipovy hrobky. Celou prohlídku muzea zakončil zajímavý film.

Z Verginy jsme jeli do starobylého města Veria, kde nás Eleni též provázela a ukazovala nám nejzajímavější místa. Společný oběd v Goodies / obdoba Macdonaldu/ byl hezkou tečkou za dalším náročným dnem.

Dne 7.května jsme měli v plánu projít se Národním parkem pod Olympem. Špatné počasí však rozbahnilo cesty a tak jsme museli zvolit náhradní program. Odjeli jsme na prohlídku starobylých klášterů, zvaných Meteora, které jsou umístěny na vysokých skalách bizardních tvarů. Nikdo nelitoval, i když to byla daleká cesta. Ne každému se však poštěstí tyto kláštery vidět. My byli ti šťastní, kterým se to povedlo. Během dne se počasí vylepšilo, a tak se děti rozhodly po návratu z výletu, že se vykoupou. Voda bylo jako břitva, ale českým otužilcům to nevadilo.

V hotelu jsme si mohli vařit a z některým pokojů se linula krásná vůně z instantních těstovin a polévek, které byly jedním z hlavních pokrmů naší výpravy.

Poslední den před odjezdem jsme měli v plánu odpočinek, prohlídku Leptokarie a popřípadě koupání v moři. Vše se vydařilo podle plánu a my jsme si konečně užili sluníčka do sytosti. Také hodný majitel penzionu nás poté, co jsme mu zazpívali řecky, nevyhodil hned v poledne, ale nechal nás na pokojích až do odjezdu, do 18. hodiny. Večer jsme naposledy zamávali moři, usedli do vygruntovaného autobusu a vydali se na zpáteční cestu. Ta nám připadala kratší, snad proto, že jsme byli unaveni a téměř každý, až na pány řidiče, ji většinou prospal. Jediný stinný moment naší zpáteční cesty byla makedonsko- srbská hranice, kde nám nejen rentgenovali autobus, ale vyházeli nám i zavazadla a provedli jejich podrobnou kontrolu. Teprve, když jsme jim ukázali plaketu z řecké školy, nám dali pokoj, a my mohli cestu dokončit. A tak si naši studenti v praxi ověřili rozdíl mezi zeměmi Evropské unie a těmi, kdo v Unii hned tak nebudou.

Na zpáteční cestě naši studenti vyplnili kviz o Řecku, který pro ně připravila cestovní kancelář a my jsme vylosovali pět výherců, kteří dostali drobné dárky.

Domů jsme dojeli spokojení a opálení z našeho krátkého výletu za partnery eTwinningu. Rádi bychom touto cestu poděkovali všem, kteří nám tuto cestu umožnili a jsme rádi, že jsme mohli naše virtuální partnery poznat doopravdy. Poznali jsme, že i když jsme různí a žijeme na opačné straně Evropy, máme mnoho společného a určitě jeden veliký společný cíl- kamarádit se s mladými lidmi zemí Evropské Unie a poznat jejich země a způsob života jinak, než z příruček cestovních kanceláří. A to se nám povedlo.

Mgr. Naděžda Kadlecová

{gallery}etwinning{/gallery}