Co naplat. Člověk žije většinu svého života v pěkně útulné ulitě svého mikrosvěta, ve kterém se mu líbí, ve kterém si libuje, a z jehož pohodlí pěkně pozoruje svět a myslí si, že všemu rozumí. To samé platí o jeho profesním životě. Už všechno vím a umím a nic na světě mě nemůže překvapit. Ten pocit asi občas míváme všichni. Naštěstí se sem tam naskytne příležitost podívat se, jak se věci dělají jinde. Pak může přijít menší kulturní šok a vlčí mlha zažitých stereotypů a mýtů se začíná pomalu rozplývat. Může to tak vůbec fungovat? Jak si to vůbec představují? Pořádek musí být. Takhle by to nešlo…

Pokračování textu Jantelagen a Lagom aneb trocha inspirace ze švédských škol →