Česká republika, Chorvatsko, Německo, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Řecko, Slovensko a Španělsko. Učitelé z právě těchto zemí se počátkem října sešli v portugalském městě Santa Maria da Feira na týdenním kurzu v rámci projektu Erasmus+ s názvem „How to make your school more international“.
Velmi ráda jsem využila možnosti, kterou mi zapojení se do projektu Erasmus+ na naší škole poskytlo a s jednodenním předstihem před začátkem kurzu jsem se vydala do pro mě do té doby neznámého Portugalska.
Vždy, když cestuji, snažím se o dané zemi zjistit co nejvíce předem. Jsem ta, co přečte nejméně dva ucelené průvodce, hledá videa o zajímavých místech, chce vědět, jaká ji čeká národní kuchyně, jak funguje veřejná doprava, jaké jsou nejznámější osobnosti a hlavně, jací jsou lidé. Nastudovala jsem vše, co šlo, ale i tak jsem do Portugalska odjížděla bez očekávání, s pocitem, že „to“ bude něco mezi Itálií, Španělskem a Řeckem.
A ono není. Portugalsko je osobitou a jedinečnou zemí velmi hrdou na své zejména kulturní dědictví, má například 17 památek uvedených na seznamu UNESCO. Nádherná místa jsem viděla ve městě Porto, kde všem doporučuji navštívit alespoň historickou čtvrť Ribeira u řeky Duoro s ikonickým mostem Ponte de D.Luís I, jehož autorem je žák Alexandra Gustava Eiffela. K Portugalsku patří poslechnout si klasické fado, tklivou hudbu založenou na emotivním přednesu zpívanou do zšeřelé a zcela tiché hospůdky, i tradiční zdobné kachle, kterým se říká azulejos. Sklepy s portským vínem, které ve skutečnosti nejsou sklepy, ale sklady, jsou snad přímo povinností. Nad městem Santa Maria da Feira, kde se můj kurz konal, se tyčí středověký hrad, jehož kamenná nádvoří vás přenesou do dob Jindřicha Mořeplavce. Ochutnat musíte místní specialitu fogaçu – sladké pečivo chuťově podobné naší vánočce. A když už jsme zmínila jídlo – portugalská kuchyně je velmi bohatá, založená na rybách, rýži, bramborách, ale taky dršťkách, vnitřnostech všeho druhu a hlavně na koření a čerstvých bylinkách.
Na poznávání krás jsem měla čas pouze před kurzem a po něm, protože pořádající finská agentura připravila skutečně nabitý program. Společně s kolegy z ostatních zemí jsem se seznamovala s možnostmi internacionalizace školy a tvorbou jejího plánu, získávala jsem informace o tom, jak zapojit naši školu do mezinárodních projektů, dalších mobilit učitelů ale i studentů v rámci projektu Erasmus+. Přímo během kurzu se mi podařilo zahájit eTwinningovou spolupráci kolegyně francouzštinářky s učiteli z pěti zemí, kolegyně angličtinářka se již zapojila do projektu získaného italskou školou a kolegyně španělštinářka navázala kontakt se školou ve španělské Malaze. Já sama jsem začala spolupracovat na projektu, který vede kolegyně z Chorvatska. Do všech těchto projektů budou zapojeni zejména naši studenti, což byl také cíl, který jsem si já sama pro sebe před kurzem stanovila.
Vedle seznamování se s nekonečnou administrativou EU, která se týká projektových žádostí, a práce na budoucích projektech jsme s kolegy měli možnost vyměnit si informace o učitelském povolání v jejich a naší zemi. Jsem ráda, že neučím například v Německu. Tam, co spolková země, to jiný systém vzdělávání, ale něco přeci jen společného – učitel nesmí mít žádná viditelná tetování, a i ta skrytá nesmí přesáhnout přísně stanovené rozměry, při žádosti o zaměstnání musí němečtí učitelé udávat svůj BMI, nesmí trpět žádným chronickým onemocněním včetně vysokého krevního tlaku či zvýšené hladiny cholesterolu. V Polsku po získání magisterského titulu prochází nový učitel dvouletým atestačním obdobím. Zaujalo mě i Chorvatsko, kde mají učitelé bodový systém, který je dá se říci nutí neustále se vzdělávat, zapojovat se do aktivit nad rámec jejich povinností, protože od počtu získaných bodů se odvíjí mimo jiné jejich plat, a co se mi líbilo nejvíce – získané body mají svou expiraci, tudíž není možné usnout na vavřínech.
Různí učitelé z různých zemí, ale přeci jen něco měli všichni účastníci kurzu společného – snahu vytvořit pro studenty co nejpřívětivější studijní prostředí, podat látku co nejzajímavější formou, obohatit výuku využitím moderních metod a výukových zdrojů a také to, že je nezbytné být otevřený novým věcem, netrvat rigidně na omezených obzorech a mít chuť se neustále učit a vzdělávat. Právě zapojení se do mezinárodních projektů a možnost nahlédnout i do jiných škol v jiných zemích považují všichni účastníci mého kurzu včetně mě za naprosto samozřejmé.
Mgr. Petra Švajdová
